Makáš. Vyděláváš. A stejně máš pocit, že ti peníze mizí před očima

Uvařil jsem si totiž jídlo na dva dny. Nechal to na jednom talíři a jedl s tím že zhruba v půlce přestanu (to dělám běžně).  Jenže jak jsem se zabral do rozepisování příjmů a účtů tak jsem to omylem snědl celý 😀

Je to dobrý, ale asi je to fakt určený, spíš pro rodiny co řeší rozpočet. Já jsem trochu specifickej případ. Slušnej příjem a extrémní výdaje.

Všechno mám nastavený tak, že zpětně zjistím co kam jde. Vím že dám hodně peněz do zábavy a třeba i sportovního vybavení. 

Ale ta myšlenka, kterou mi to dává je to řídit. Řídit tu psychologii. Takže jsem si v excelu načrtnul, že to třeba udělám trochu jinak.

Ale důlžetej je princip: nesežrat to co má být jinde. Třeba v té rezervě. Tam je za mě fakt důležitá ta psychologie. Kterou bych se asi nebál tam vysvětlit blíž. 

Mě samotnýmu trvalo fakt desítky let pochopit, jak funguje to, že nemůžeš spořit to co zbyde. Pochopit, že ta spotřeba se celkem intuitivně přizpůsobuje tomu co je. A myslím že každej to zná jak se dokáže omezit poslední týden před výplatou.

Proto je fakt super to rozmělnit fakt klidně na dny. To mě nenapadlo a to je fakt ono. Na druhou stranu to je u mě to co potřebuju rozdělit jinak než tam píšeš. Potřebuju jednu hromádku na jídlo, zábavu a tak. Druhou na oblečení, vybavení dovolený a tak. A úplně bokem rezervu a spoření.

A víš co je vtipný, já ty účty už víceméně všechny mám. Jen jsem si díky tobě učesal jak by měly fungovat. Takže moc děkuju. A jsem zvědavej co tam budeš mít dál.

Petr, projektant